Už víc jak tři dekády se slaví Světový den diabetu. V roce 1991 ho vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO). Možná si teď kladete otázku, proč oslavovat diabetes, když přináší velké zdravotní komplikace a limituje miliony lidí po celém světě? Na následujících řádcích nabídnu několik důvodů.
Dříve jistá smrt, dnes normální život
Před více jak sto lety byla diagnóza diabetes mellitus 1. typu fatální. Lidé neměli šanci se dožít vysokého věku. Tělo postupně přestávalo produkovat inzulin, až vlivem vysoké hladiny cukru v krvi a absence inzulinu docházelo k ketoacidóze a tím k selhání celého organismu. Jedinci s cukrovkou vypadali podvyživení a slabí. Jenže v roce 1921 došlo k zásadnímu průlomu.
Kanadský lékař Frederick Banting ve spolupráci s kanadským vědcem Charles Bestem objevili léčebné účinky inzulinu, respektive dokázali ho využít ve zdravotnictví a následně k léčbě diabetu. Nejprve začali se svými pokusy na psech, z jejichž slinivky dokázali dostat inzulin, poté jí získávali z prasat.
K příležitosti Světového dne diabetu si poslechněte nejnovější epizodu Diabetes Podcastu:
Poté látku vyčistili a v lednu 1922 ji aplikovali prvnímu pacientovi. Čtrnáctiletý Kanaďan Leonard Thompson se stal prvním léčeným diabetikem. Zemřel ve věku 26 let. Na zápal plic…
Banting se narodil 14. listopadu 1891, proto se v tento den slaví Světový den diabetu. A oslavovat bychom ho měli, protože díky tomuto muži a jeho objevu můžeme žít.
Diabetologie sprintuje
První inzuliny měly dost nehezkou barvu. Účinnost byla také dost různá. Ještě poměrně nedávno se inzulin získával z vepřových a hovězích slinivek. V 70. a 80. letech minulého století se začal vyrábět biosyntetický inzulin. Současná inzulinová analoga mají různé účinky. Některé druhy inzulínu fungují 24 hodin a více, krátkodobé inzuliny pak jednotky hodin (cca 3-5 hodin).
Před pár dny jsem byl na diabetické konferenci IKEMu a tam mě zaujala jedna hláška, že současná diabetologie sprintuje. A uvědomil jsem si, že v tom je všechno. První pacient léčený inzulinem byl před více jak 100 lety. Pak se ale desítky let nic moc nedělo.
Vedle toho si vezmu, co se v životě diabetiků odehrálo v posledních deseti letech. Kromě nových typů inzulinu je tu také technologický pokrok. A ten zásadní mění způsob léčby. Dříve jsem si za pomocí glukometru měřil hladinu cukru v krvi.
Poslední čtyři roky mám ale glukózový senzor. Dříve FGM senzor (flash glucose monitor), dneska CGM (continuous glucose monitor). Ten mi každou minutu ukazuje, jakou mám glykémii. Nemusím se furt píchat do prstu.
Vedle toho tu jsou inzulinové pumpy, které navíc dokážou komunikovat se senzorem a za pomocí algoritmu dávkovat inzulin.
A do toho se všechna tato zařízení zmenšují a stávají dostupnější. Možná se jednou dočkáme úplného vylepšení nebo ještě lepšího zařízení, než je inzulinová pumpa. Tím se zlepšuje kompenzaci diabetiků a snižuje se riziko možných komplikací.
Straší mě diabetes?
Strašák, že jednoho dne přijdu o nohu, přestanou mi fungovat ledviny nebo oslepnu, ten tu je a vždy bude. Ale čím víc se budu o sebe starat a budu mít dobrou kompenzaci, tak tyto problémy dokážu oddálit.
Zároveň mi technologie umožňují žít plnohodnotný život. Při práci, cestování, sportování, kdykoliv se můžu podívat, jakou mám glykémii a podle toho vím, kolik inzulinu si aplikovat.
Bohužel mají technologie i svou stinnou stránku. Neustálá přítomnost alarmů, že mám vysokou nebo nízkou hladinu cukru v krvi, má velké dopady na psychiku.
O řadě těchto témat jsme mluvili v Diabetes Podcastu. Tak navštivte sekci Epizody a vyberte si tu, co vás zajímá nejvíc.
Chci jen říct, že jsem nesmírně vděčný, v jaké době žiju. Jasně, je kolem nás spousta negativních vlivů a šílených situací. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak cukrovka už neznamená jistou smrt.
S nepříjemnou diagnózou se v posledních letech naučil žít a technologie tomu hodně pomohly. Senzor jsem začal nosit tak, aby byl vidět. Za nemoc jsem se styděl, ale jedno malé zařízení na ruce mi dalo důvod, abych přestal a naopak se snažil vystoupit z řady. Pak jsem teprve zjistil, že mě nikdo nesoudí, že bych byl divnej. Naopak mě spousta lidí obdivuje.
Technologie také umožňují mít lepší kompenzaci a tím si prodloužit život. Už neplatí, že umřeme předčasně. Naopak staráme se o sebe.
Život s cukrovkou je řehole, je to spousta odříkání, ale taky nás dělá lepšími. Jsme skvělí manažeři a umíme zvládat krizové situace. Každý den jich řešíme několik.
Oslavujme každý den
Listopad je měsíc osvěty diabetu. Správně bychom si měli užívat každý den, že tu můžeme být. Ale během tohoto měsíce a obzvlášť Světového dne diabetu bychom měli slavit. I proto vždy v tomto měsíci vydáváme s kolegou Jakubem speciální sérii Diabetes Podcastu, ve které přinášíme nejzajímavější příběhy spojených s cukrovkou.
A shodou okolností jdu 14. listopadu na kontrolu na diabetologii. Když mi před půl rokem sestřička nabídla tento termín, tak jsem hned zahlásil: “To je na Světový den diabetu, to je skvělý”.
Myslím, že to nechápala, ale je to jistá symbolika. Kde jinde bych si to měl užít, než u diabetologa, ke kterému chodím rád a věřím, že mu moje hodnoty a péče dělají radost.
Protože existují i pacienti, kteří to necítí jako já. Nestarají se o sebe a vzdorují. Ale o tom zase jindy. Dneska máme slavit.
